Complete the form below to create your account

This will be your public name in the community
We need this to keep you informed about your account

Mandatory data.

Why you'll love MyOMSYSTEM

All members get access to exclusive benefits:

  • Member community
  • Register products
  • Extended warranty
  • Monthly newsletter

Divoká příroda v zimě

Fotografování divoké přírody je vždy výzvou, světlo, příroda a samozřejmě zvířata musí v jednom okamžiku dokonale ladit.

V zimě existují další aspekty, které od fotografa vyžadují ještě více než v jiných ročních obdobích. Chlad vás rychleji unaví, vaše soustředění klesá a každý krok ve sněhu vyžaduje více energie.

Když stojíte v mrazu při -10 stupních a čekáte, někdy se ptáte sami sebe, proč to dělám? Odpověď je jednoduchá, potřebujete značnou dávku nadšení, abyste dokázali věci, které byste jinak neudělali.

Přesto pro mě zima nabízí nejzajímavější a nejkrásnější náladové světlo z celého roku. Slunce je nízko a jeho východy a západy jsou dlouhé a intenzivní.

Snímek kamzíka z dálky

Ten den jsem stál na hoře ve výšce asi 2200 metrů nad mořem. Přímo do obličeje mi foukal ledový vítr a počasí toho dne také nebylo nejlepší. Najednou jsem v dáli uviděl skupinu kamzíků, jak běží směrem k hoře. Protože to bylo hodně daleko, rozhodl jsem se pořídit snímek, který se soustředí spíše na atmosféru než na samotné zvíře. Kamzík vzhlížející vzhůru a hustý mrak v pozadí dodávají snímku náladu, kterou jsem chtěl zachytit. Drsná a tvrdá příroda v horách.

Snímek kamzíka zblízka

Poháněn prvním setkáním s kamzíky jsem si to chtěl zopakovat. Naplánoval jsem si tedy další výpravu do hor a doufal, že budu mít štěstí a zvířata opět uvidím. Celý den jsem chodil ve sněhu a hledal stopy, které by naznačovaly, že tam zvířata nedávno byla. Když jsem je našel, stačilo jen počkat... nebo hledat dál? Toho dne jsem se rozhodl zůstat poblíž a najít si nějaký úkryt. Déle se nehýbat při -10 stupních bývá velmi obtížné. Když slunce pomalu zapadalo, už jsem skoro přestával doufat. Najednou však přes kopec přeběhl pár kamzíků. Po krátké chvíli si mě všimli a zastavili. Ale protože zvířata jsou v zimě závislá na potravě, neměla jinou možnost než mě přijmout. Důležité je v klidu sedět a reagovat na to, co se děje. Bez pohybu na zemi se mi podařilo zachytit tuto krásnou večerní atmosféru s kamzíkem. Při tomto pohledu jsem na chvíli zapomněl na ztuhlé prsty i studené nohy.

Sýkora parukářka

Předpověď počasí hlásila sněžení, a to byl signál, abych si sbalil batoh. Cílem bylo vyfotografovat sýkoru parukářku v zimní krajině. V noci napadlo asi 30–40 cm čerstvého sněhu, takže každý krok byl docela namáhavý. V takových podmínkách je všude ticho a máte pocit, že jste v jiném světě. Navzdory tichu kolem jsem neslyšel žádné ptáky, ale nenechal jsem se odradit a pokračoval v chůzi. Sněžení sílilo a já byl stále mokřejší. V tu chvíli jsem zaslechl výrazný pronikavý zvuk sýkory parukářky a musel jsem zkusit štěstí. Musel jsem být trpělivý, než sněžení ustane a ptáci začnou znovu létat. Zdálo se, že se na mě dívají a říkají si, co tady ten ztracený člověk dělá úplně sám? Takové chvíle trvají jen pár sekund a vy musíte být schopni rychle reagovat navzdory chladu. Fotoaparát již musí být nastaven tak, abyste se mohli věnovat pozorování a ve správný okamžik stisknout spoušť.

Jelen

U tohoto snímku bylo rozhodující načasování. Brzy ráno, všude ještě tma, jsem si nasadil čelovku a vydal se na cestu. Mým cílem bylo být na místě činu před východem slunce. To samozřejmě samo o sobě neznamená, že něco uvidíte, ale alespoň je vhodná doba a místo. Jakmile vyjde slunce, zmizí zpět v lese. Toho rána sice nesněžilo, ale noc byla velmi chladná a vlhká. Louka byla doslova zmrzlá a vypadala nádherně. Vyhlédl jsem si místo na okraji lesa a schoval se v křoví. Po několika dnech bez jediného zvířete se toho rána objevila skupina srn a já doufal, že uvidím i šéfa. Najednou se uprostřed vynořilo paroží a já tolik doufal, že se od skupiny na krátký okamžik oddělí. Moje přání bylo pro jednou vyslyšeno a on se vydal směrem k zamrzlé louce. Skvělý moment, krátký, ale prostě skvělý. Základem fotografování divoké přírody je trpělivost a silná vůle zkoušet to znovu a znovu.

Liška

Není to typická zimní fotka, ale byla mnohem větší zima, než byste si mysleli. Vlastně už jsem byl na cestě domů. Byla mi zima, prsty jsem měl téměř necitlivé a myšlenkami jsem už byl v teple obývacího pokoje. Fotografování zvířat v přírodě mě však naučilo jednu věc. Fotoaparát se schovává do batohu, až když stojíte před autem nebo jste dorazili domů. V souladu s heslem „Není konec, dokud není konec!“ To platilo i pro tento večer. Vracel jsem se tedy domů, rozhlížel se a zjistil, že barvy na obloze jsou nádherné. Slunce se již zanořilo za obzor a byla již velká tma. Najednou jsem uviděl stín, který se mihl temnou zasněženou krajinou. Když jsem se podruhé podíval pozorněji, liška už stála na okraji a já mohl jen reagovat. Už žádný čas na nastavení fotoaparátu nebo přemýšlení. Teď musí všechno vyjít! Pro mě byl tento okamžik jedním z nejkratších, nejintenzivnějších a nejpřekvapivějších za celou dobu, co se pohybuji vdivočině. Znovu se mi potvrdilo, že schopnost reagovat na všechno je nesmírně důležitá, stejně jako fotografická výbava, která si poradí se vším.

Tipy pro zimní divokou přírodu

Zima nabízí velmi krásné motivy, ale ne všechna zvířata je v tomto období snadné fotografovat. Plánování výletu je ještě důležitější než v jiných ročních obdobích, protože musíte čelit mrazu. Ať se obléknete jakkoli teple, jakmile se přestanete hýbat, začne vám být zima. Náhradní baterie by se měly vždy nosit u těla, nikoli v prochladlém batohu.

V zimě bychom neměli zapomínat na jednu velmi důležitou věc. Pro zvířata znamená zima přežití a měli byste se k nim chovat ještě ohleduplněji než obvykle. Je důležité zvířata neplašit, ale udržovat si odstup. Dobrý snímek nemusí být vždy pořízen z velké blízkosti, důležité je začlenit do scény přírodu a světlo.

Pokud sněží příliš a ostření C-AF zaváhá na sněhu, pak jsou tu dvě možnosti. Buď snižte citlivost C-AF, nebo přepněte na S-AF.

V situaci, kdy je hodně sněhu, tj. hodně bílé plochy, je vždy dobré fotoaparát trochu přeexponovat. Po návratu domů po úspěšném zimním výletu je vhodné pomalu přivykat fotoaparát a objektivy na teplotu a nevybalovat je hned. Obvykle počkám několik hodin a předtím vyndám kartu z fotoaparátu, abych snímky uložil.


Featured products

About the author

Related Tags

Comments