Příběh vítězného snímku soutěže CUPOTY 2021

Tento snímek zvítězil v kategorii Rostliny a houby v mezinárodní soutěži Close Up Photographer of the Year (CUPOTY) v říjnu 2021 a byl pořízen fotoaparátem E-M1 Mark II. Po většinu svého fotografického života jsem se soustředil na krajinu, ale jakmile jsem objevil skládané makro, otevřely se mi nové dimenze.

Špička Hudsonova (Marasmius hudsonii), není uvedena v mnoha houbařských atlasech. Je poměrně běžná, ale jen zřídka pozorovaná kvůli své malé velikosti a zvyku růst na odumřelých listech cesmíny pod cesmínami nebo živými ploty. Kdo by se chtěl plazit po pichlavých listech cesmíny?

Průměr klobouku hub na tomto snímku se pohybuje mezi 2 až 2,5 mm. Vrcholky klobouků jsou zpočátku vypouklé, jako na tomto snímku. V době zralosti se zplošťují. Klobouky a stopky jsou pokryty štětinovitými, ostře zašpičatělými, červenohnědými chloupky nebo řasami.

Jak jsem snímek pořídil.

V prosinci 2020 jsem si při stříhání živého plotu na zahradě všiml bílých teček, které jsem považoval za slizové plísně rostoucí na odumřelém listu cesmíny. Došel jsem si pro fotoaparát. Nejdříve jsem je prozkoumal lupou s 10násobným zvětšením. Bylo zřejmé, že se nejedná o slizové plísně, ale o drobné houby ve tvaru padáčků, pokryté ostnatými štětinkami.

Klíčem k tomuto snímku byla kompozice. Chvíli trvalo, než jsem našel ten správný úhel, aby ostré hroty listů cesmíny tvořily orámování a napodobovaly ostré štětinky na houbách. Naštěstí byly houby na listu, takže jsem si mohl vzít list do skleníku, kde na něj nefoukal vítr, a experimentovat. Odumřelý list jsem položil na tmavý kus dřeva. Nasadil jsem fotoaparát na stativ, abych fotografoval z nízkého úhlu a odhalil tak lupeny hub. Poté jsem použil suchý mech a odumřelé listí, abych vytvořil přirozené pozadí.

Často se na fotografovaný objekt dívám shora, abych zkontroloval nejbližší zaostřovací bod k fotoaparátu. V tomto případě byly nejbližším zaostřovacím bodem hroty listů cesmíny v popředí a nejvzdálenějším zaostřovacím bodem byl zadní okraj nejvyšší houby. Vždy používám ruční ostření. Na svém fotoaparátu OM-D E-M1 Mark II mám tlačítko Fn2 nastavené na zvětšení, což mi umožňuje přesnou kontrolu zaostření. Jakmile zaostřím na nejbližší bod, často stáhnu zaostření o maličko zpět, abych se ujistil, že neminu klíčový první bod zaostření.

Je snadné zahodit nežádoucí snímky v sérii, ale je velmi nepříjemné zjistit, že přední část snímku není dokonale ostrá. Vždy také nastavím větší počet snímků, než očekávám, že použiji. Poté sleduji probíhající bracketing v režimu LiveView a znovu stisknu spoušť (abych bracketing zastavil) těsně poté, co zaostřím na poslední bod, který chci mít ostrý.

Pro tento snímek jsem nastavil odstupňování na 2 a počet snímků na 100. Sérii snímků s bracketingem jsem v tomto případě zastavil asi po 50 snímcích a 42 z nich jsem použil k sestavení složeného snímku. Pro tento druh práce s bracketingem ze stativu mám vždy nastavenou hodnotu ISO 200. Obvykle fotografuji při světelnosti f3,5 nebo f4, což považuji za optimální hodnotu objektivu M.Zuiko Digital ED 60mm F2.8 Macro. V tomto případě jsem použil clonu f4, protože se mi podařilo udržet pozadí v rozumné vzdálenosti od objektu a vytvořit příjemný rozptýlený efekt bokeh.

50 snímků s bracketingem jsem poté zkontroloval v programu Lightroom a z nich jsem vybral 42, které byly ostré od nejbližšího po nejvzdálenější bod ostření. Provedl jsem základní globální úpravy vyvážení bílé, světlých a tmavých míst, abych vyrovnal celkovou expozici, pak jsem sérii snímků synchronizoval a exportoval do programu Zerene Stacker. Nejraději co nejvíce retuší dělám v programu Zerene Stacker. Složený snímek jsem upravil ve Photoshopu, abych odstranil všechny vady, které nebylo možné vyretušovat v Zerene. Nakonec jsem v programu Lightroom provedl lokální úpravy (zesvětlení, ztmavení a vinětace), aby vznikl výsledný snímek.

Představované výrobky:

• M.Zuiko Digital ED 60mm F2.8 Macro

0 vás

Více informací o Barry Webb